Uprostřed slov

•   1. Ámen – Jó nebo nebo (5:58)
  

•   2. Juleček (3:23)
  

•   3. Telefón (3:26)
  

•   4. Uprostřed slov (9:00)
  

•   5. Dítě (4:02)
  

•   6. Fíkus (5:56)
  

•   7. Sousedská (3:22)
  

•   8. Sopot (4:32)
  

•   9. Soubor opatření (4:12)
  

• 10. Mek medů (3:49)
  

• 11. Šantrůček (1:36)
  

• 12. Krešlak (2:21)
  

Album Uprostřed slov bylo nahráno v roce 1990 ve studiu Zdeňka Rytíře v Řevnicích. Byla to již několikátá zkušenost kapely se studiem, ovšem nikdy v takovém rozsahu. V době nahrávání již většina kapely opustila svá civilní povolání a tak bylo spousty času na experimentování. V květnu 1990, kdy se album nahrávalo, nebylo ještě běžné používat počítač a ani sekvencer nebyl, alespoň pro UJD, dostupnou a běžnou pomůckou. Zdeněk rytíř, ačkoli jinak do nahrávání nezasahoval a ani se ho neúčastnil, zařídil vytvoření metronomových stop – právě pomocí sekvenceru nebo tzv. drum machine – a pro tento účel mu kapela musela dodat tempový a metrický průběh všech skladeb.

S metrickým průběhem (tj. sledem taktů) nebyl problém, ale určit správná tempa, jejich změny a především odhadnout různá zrychlení a zpomalení, to byl opravdu oříšek. „Díky“ tomu se pak následně při nahrávání dostavila nejedna horká chvilka, kdy muzikant příslušnou pasáž ve špatně odhadnutém tempu sotva zahrál. Kapele byl k ruce pouze zvukař zvyklý točit a míchat pop a také byl zřejmě zvyklý, že u nahrávání seděl hudební režisér. V každém případě nechal kapele zcela volnou ruku a ani v očividných přehmatech nebo krkolomnostech ji nijak nekorigoval. Kapela si to ovšem užívala plnými hrstmi, hlavně u míchačky, kde nástroje létaly ve stereu zleva doprava a zase zpět, zpěvy taktéž a „invence“ nebrala konce.

Jako hosta si kapela pozvala na housle Slávka Neuhoffera z Teplic, který hrál ve skupině aku Aku. Byl pozván především kvůli jedné pasáži v písni Sousedská, ale když už tam byl, zahrál si ještě v Ámenu a v Telefonu. Druhým hostem byl Petr Háj, těžko dnes říct, odkud tam přivál, jestli ho někdo z UJD znal a nebo byl doporučen. Jeho příčná flétna se objevila v mezihře písně Juleček. S touto pasáží je spojena jedna malinko pozdější příhoda, kdy se v Teplicich natáčel film Teplice na talíři v tzv. Zeleném baráku. Jednalo se regulérní koncert, ale v rámci toho koncertu nás filmaři požádali abychom jednu píseň zahráli na playback. Byla to píseň Juleček a nahrávka byla právě ta z Řevnic. Když přišla na řadu pasáž s flétnou, nikdo nevěděl, co s tím. Nakonec Wanek sešpulil rty a flétnu na playback celou „odpískal“.

Posledním hostem byl Jaroslav Cvachovec, na dudy. Měl za úkol zahrát pouze dva tóny ve druhé polovině písně Sopot a to vždy na sudý takt. Ačkoli byl Cvachovec zcela jistě zkušeným hudebníkem, z nějakého důvodu nebyl schopen ty sudé takty trefit a soustavně hrál na liché. Dnes by to nebyl problém, v počítači by se to šouplo a bylo by. Ale tehdy se to muselo poměrně pracně dostávat z jedné stopy páskového magnetofonu do jiné přes druhý magnetofon, který se musel spustit ručně v přesnou chvíli o takt později a tím z lichých nástupů udělat sudé. Dudák to nedal. Ovšem takovéto záseky mívají muzikanti všech kvalit. Prostě den blbec.

Obal desky Uprostřed slov je de facto první počinem Martina Velíška. Tímto obalem také stanovil základní „ochrannou známku“ UJD, tj. symbol domečku s psavcem uvnitř a především žlutou barvu. Tato dvě poznávací znamení platí pro kapelu dodnes a kromě specifického stylu hudby jsou jimi UJD okamžitě rozeznatelní. Také motiv šibenice a jelena se později objevil ještě mnohokrát. A ještě jeden detail – komín musí být ke střeše v pravém úhlu, tak jak to stanovily děti. Spolu s kapelou byl ve studiu ještě jeden člověk a to jejich první manažer František Wanke. Zapojoval se do diskusí jak při nahrávání, tak při míchačce a má tedy jistý producentský podíl na této desce, ačkoli v té době ani on ani kapela netušili, co to slovo znamená.

Vydání tehdy ještě pouze LP se ujalo vydavatelství Aske Globus International, které vlastnil Karel „Kocour“ Havelka z Vídně. Byla to po EP Rock debut v Pantonu první seriózní nabídka na velkou desku, která notabene přišla snad ještě v prosinci 1989 ve velmi rozjitřené a zcela omamující atmosféře náhle nabyté svobody.

Výběr písní byl poměrně jednoduchý, Už jsme doma se rozhodli postupovat chronologicky a tak s výjimkou písně Jazz 1960 se na desku dostaly všechny písně tzv. ranného období, které by se dalo nazvat „předwanekovským“ a zároveň byla korunována rozsáhlou titulní skladbou Uprostřed slov, která ukazovala cestu, kam se UJD budou do budoucna ubírat. Výběr byl také limitován vinylovou deskou a jejími technickými možnostmi. Bylo nepsanou tradicí, že nahrávka nesměla přesáhnout 40-44 minut. To byl i důvod, proč se tam nedostal Jazz 1960.

Deska zachytila Už jsme doma v sestavě, která v té době ještě nebyla nijak zažitá. Bubeník Pavel Pavlíček hrál tou dobou s kapelou teprve necelý rok a do toho je třeba ještě započítat téměř půlroční absenci Miroslava Waneka od listopadu 1989 do dubna 1990, kdy se věnoval své úloze mluvčího občanského fóra za teplický okres. Dechové nástroje byly v kapele tou dobou ještě dva – tenor saxofon Jindra Dolanský a alt saxofon Alice Kalousková (dnes Flesarová). Na basovou kytaru hrál již delší dobu ostřílený Pavel Keřka a neméně vydatně posiloval i pěvecké party. Na kytary hráli dva bývalí členové FPB – Miroslav Wanek a Romek Hanzlík (spolu s Keřkou vlastně tři členové FPB). Když Wanek nazpívával píseň Juleček, zvukař vytřeštěně zíral do skla a po druhém třetím pokusu účastně vyzýval k přestávce, neboť se domníval, že Wanek přijde o hlasivky. Dolanský ho ale uklidňoval: „Neboj, on čím vícekrát to zpívá, tím to bude lepší, v podstatě si tím řevem ty hlasivky rozehřívá“.

Když byla deska natočena, nemohli se členové dočkat jejího vylisování, asi na tři týdny jim nahrávka zmizela z rukou a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Šly zvěsti o tom, že v Loděnicích nahrávky ořezávají, zplošťují a jinak mrví, ale v den kdy František Wanke přinesl první krabici domů, kde na něj všichni ostatní čekali, se všechny obavy rozptýlily a černý kotouč byl až skoro nábožně položen pod jehlu. Wanek k tomu později prohlásil: „Pouštěli jsme si tu desku stále dokola a nemohli se vůbec nabažit, dokonce jsme vyndali z obalů několik dalších a hráli si je, jakoby na nich bylo něco jiného. Připadalo nám to dokonalé a byli jsme strašně šťastní. Žádná jiná deska už takto intenzivní pocit splnění snu nevyvolala“.

Deska se dočkala několika dalších vydání:

• 1. Globus, 1990, LP
• 2. Škoda Records, USA, 1995, CD (doplněno o tři písně původně nahrané pro album Roll over teplice, 1991, které jsou od té doby konstantní součástí všech dalších vydání)
• 3. Indes, 1996, CD (digipack), MC
• 4. Indies, 2001, CD
• 5. !aNGRr!, Francie, 2015, 2EP (čtyřjazyčná verze obalu, modifikovaného i výtvarně – na přední straně je reprodukce velkého akrylového obrazu Martina Velíška, který vznikl na motivy původní kresby pro původní vydání LP v Globusu)

Více informací o albu najdete na serveru Discogs.